Simona

NEJSEM VYSLYŠENÁ

Simona je mladá žena, která se necítí být vyslyšená ani v osobním, ani v pracovním životě. Tato frustrace se projevuje apatií k práci, kde má pocit, že ji nikdo neposlouchá, i když přináší lepší nápady. Cítí, že ji ostatní neberou vážně a odmítají její přínosy. Tato nechuť a nízké sebevědomí pochází z hlubšího místa v jejím podvědomí.

V terapii se Simona vrací k jedné zásadní vzpomínce ze svých 22 let. V této vzpomínce vidí konflikt v rodině, kdy její otec, pod vlivem alkoholu, křičí na ni a její matku v kuchyni. Atmosféra je napjatá a plná zlostných výčitek.

Pod mým vedením ve vzpomínce se Simona snaží postavit otci a nakonec mu vyrve z ruky láhev alkoholu, kterou následně vyhodí oknem. Otec na to reaguje agresí a hněvem, obviňuje Simonu z vměšování se do jeho života. V tento moment na něj Simona poprvé vykřičí všechno, co od něj v životě chce. Po hádce se úplně zhroutí. Následně ji otec obejme a řekne, že jí má opravdu rád. Simona cítí jeho lásku a je takto spokojená.

V této terapeutické práci si Simona uvědomuje, že její neschopnost být vyslyšená a akceptovaná má své kořeny v tomto rodinném dynamickém vzorci. Zjistí, že je to právě otec, který ji naučil, že emoce jako zloba a zlost jsou cestou, jak získat pozornost, zatímco matka ji učila, že musíme pasivně přijímat, že nás ostatní nebudou slyšet.

Simona dochází k novému závěru. Uvědomuje si, že její hlas má hodnotu a že nemusí bojovat s ostatními, aby byla vyslyšena. Rozhoduje se přehodnotit své jednání a věří, že pokud bude autenticky vyjadřovat své pocity a názory, lidé ji přijmou a budou ji respektovat. Není třeba obracet hněv do sebe nebo ho potlačovat, ale spíše ho konstruktivně vyjádřit. Tímto způsobem se Simona učí řešit situace otevřenou komunikací a vnitřním sebevědomím.