Pavel

NEJSEM SCHOPNÝ NIC DOKONČIT

Pavel přišel do poradny řešit, proč nemůže nic dokončit sám. Tento problém se projevoval ve všech oblastech jeho života. Společně jsme se podívali do jeho vzpomínek.

Pavel se ocitá jako desetiletý chlapec na louce obklopené lesy. Svírá ho tísnivý pocit a cítí tlak – strach z toho, co se může stát. Má pocit, že nebezpečí může přijít odkudkoliv, a proto musí být stále ve střehu.

Tento strach už někdy zažil. Má svůj původ ještě dříve. Posouváme se hlouběji do času, kdy se Pavlovi vybaví obraz malého miminka. Cítí se v ohrožení a začne plakat. Přichází pro něj maminka a poskytuje mu bezpečí. Uvědomí si, že se může ozvat pláčem a přivolat tak pomoc.

Dále se posouváme do věku čtyř let, kdy už nechce, aby ho máma neustále hlídala. Chce si zařídit své bezpečí sám, a jasně to vyjádří. Zažívá nové věci samostatně a poprvé pocítí svobodu a zodpovědnost za svůj život.

Nakonec se vracíme na louku. S nově prožitými zkušenostmi už Pavel nemusí mít strach a užívá si přírodu a volnost.

Závěrem si Pavel uvědomil, že už může věci dělat sám a nepotřebuje k tomu potvrzení od ostatních. Cítí se v bezpečí.