Monika

MŮJ SYN JE NEGATIVISTA

Příběh Moniky - jak přijala nejen svého syna, ale i své emoce.

Monika přišla s trápením ohledně svého šestiletého syna. Vadilo jí, že je „negativista“ – zatímco ona vždy vidí světlo na konci tunelu, někdy je pozitivní až moc. Svým optimismem občas všechny kolem rozčiluje… Možná i svého syna.

Během terapie jsme se ponořili do hluboké vnitřní vzpomínky. Monika spatřila slzy stékající po její tváři, které se proměnily v rozvodněnou řeku. Byla špinavá, divoká, budila v ní strach. Měla pocit, že ji pohltí. Paralýza.

A pak ji něco napadlo – co když jednoduše udělá krok zpět? Jakmile ustoupila, uvědomila si, že nad řekou má moc. Najednou se voda uklidnila, vyčistila a na hladině si představila kačeny. Z místa strachu se stal obraz klidu a krásy.

Co si z toho odnesla? Že voda – stejně jako emoce – není ani dobrá, ani špatná. Jen my jí v daný moment dáváme význam. A že i negativní pocity, třeba strach, mohou být užitečné. Naučila se, že když přijme svůj strach, nezahltí ji – naopak ji může zachránit.

A právě to jí pomohlo přijmout svého syna takového, jaký je. Už nemusí utíkat jen k pozitivním emocím, ale může najít rovnováhu. Společně.